Zakládací listina kapituly Boleslavské, r. 1052 Břetislavem I. založená, jmenuje na pravém břehu Labe vsi Dřísy (Drisech), Mečeříž (Mlieasir), Obdrž (Ohodi), Hlavno (Raunen, čti Glauen, pův. český tvar je Hlaven), Kozly (Kozleh), Tuřice (Syritih), Lysou (Lyssa), na levém břehu Popovice, Brázdim (Prisnin), Zápy, Dřevčice (Dreucici). Vedle těchto výslovně jmenovaných osad, jichž se r. 1052 od knížete dostalo zcela anebo z části darováním kapitule, byly již tehdy v kraji našem i mnohé osady jiné.
Hlavno bylo od pradávna zbožím knížecím, jež za panování knížete Břetislava I. bylo r. 1052 rozděleno. Část byla darována kapitule Boleslavské, jakož i část Dřís a část druhá byla koncem století XII. Zbožím vladyčím. Na sněmu konaném v Sadské r. 1189 potvrdil kníže Konrád II. Otta darování vesnic Hlavno, Zdětín a Březenec Řádu rytířů sv. Jana Jeruzalémského, které učinil šlechtic Hroznata z Peruce zv. Crispus (Kadeřavý). Johanité drželi část vsi a patřil jim i farní kostel sv. Petra v okovech. Kostel se poprvé připomíná v r. 1339. Druhý díl byl šlechtickým statkem, na kterém v roce 1318 seděl jistý Řehoř. Na tomto díle byla vystavena tvrz. V roce 1337 tuto část vsi s tvrzí daroval Janda z Lysé jednak johanitům a menší díl připadl kapitule ve Staré Boleslavi. Pamatoval také na hlavenský kostel a zřídil zde nový oltář. V roce 1339 se připomíná jako zemřelý. Johanité pravděpodobně pronajímali tvrz a statek, protože se v roce 1415 připomíná Jaroš z Rýzmburka jako spoludržitel patronátního práva. V uvedeném roce totiž podával ke kostelu kněze, který dosud byl v Čečelicích. Kněze, který dosud byl v Mečeříži, podávali v roce 1426 do Hlavna společně Ondráček z Hlavna a Václav Šmatlán z Makovic. O Hlavně se tehdy poprvé píše jako Velikém. Ondráček z Hlavna obdržel od císaře Zikmunda zápis na Hlavno i s tvrzí. To by mohlo svědčit o tom, že tento díl Hlavna byl skutečně johanitský. Zikmund Lucemburský ves s tvrzí učinil právní úkon zápisu, který ovšem vůbec naznamenal dědičné držení, ale Ondráček Zikmundovi zřejmě půjčil peníze a dluh byl kompenzován oním zápisem. V roce 1454 byl zápis potvrzen Anně z Chotětic, vdově po Ondráčkovi z Hlavna. Král Jiří z Poděbrad zapsal Hlavno Janovi z Mochova a v roce 1494 přešel zápis na Žofku z Opavy, jejího syna Hynka z Klunštejna a Kryštofa z Hlavna. Zápisní držitelé se pak srovnali tak, Žofka se synem Hynkem obdrželi Vydobyl a Kryštof Hlavno. Kryštof z Hlavna v roce 1503 postoupil zápis Johance z Krajku, která vlastnila Brandýs (krom mnoha dalších statků), a Janovi z Habartic. Prvním, kdo dosud zápisný statek Hlavno držel dědičně byl Václav Bubla z Meziklasí, a to do roku 1524. Ten pak v roce 1546 prodal Hlavno s tvrzí a pěti dvory Pavlovi Bzenskému z Prorubě majiteli Bezna. V roce 1580 koupil statek Hlavno od Viléma z Operštorfu císař Rudolf II. A připojil ho k panství Brandýs nad Labem, které patřilo českým králům, kteří byli v Kostelním Hlavnu vrchností až do konce patrimoniální správy, kterou v roce 1850 nahradila správa státní. Část vsi, která patřila kapitule ve Staré Boleslavi u ní zůstala.
Za panování Karla IV. Tu byly vinice i chmelnice, které byly zdrojem bohatství obce. Obec si v chrámu sv. Víta mohla vydržovat i vlastního oltářníka. Roku 1576 největší část obce vyhořela. Roku 1622 bylo v Hlavně 15 čísel gruntovních.
Nejhůře se vedlo lidu v době po válce tricetileté. Lid se skrýval v lesích, byl převáděn na katolictví. Vojíni padlí v této válce byli pohřbeni na dvou místech. Na jihu vesnice, kde dodnes stojí kaplička při silnici do Hlavence /je zde prý nějaký vůdce pochovánú a na východě vesnice, na návrší, jímž probíhá cesta „krchovská“.
Roku 1651 byla již tvrz pustá, vzala za své patrně ve válce třicetileté, kdy Švédové dobývali přechod přes Labe.
Nejstarším místem vesnice, na němž byly vykopány stopy nejstarších kultur lidských, je naleziště popelnic v zahradě čp. 11. Návrší bylo nápadné, protože je obklopovala ze strany východní, jižní i západní hluboká strouha, mající zejména na západě známky hlubokého příkopu hradního. Byly zde nalezeny zděné základy tvrze, kruhovitá zděná studna či bašta, v níž byla nalezena lovecká trubka, přilba, kus drátěné košile a střepy. Tato tvrz byla již v roce 1651 pusta a zbýval „kolem ní příkop, kterýž se vodou spouští, v něm ryby potěrné“. Při tvrzi býval dvůr, o němž je psáno r. 1651 v urbáři.
Tvrz Hlavno Kostelní vznikla při důležitých dvou cestách obchodních. Jedna šla z Prahy na Sarou Boleslav, Mečeříž, k Bělé a do Lužice - cesta „severní“ a druhá od východu k západu jdoucí severně od obou Hlaven ke Konětopům, zvaná ještě v josefínském katastru cestou „německou“. Cesta „severní“ měla býti již v r. 1848 přestavěna v silnici, oč usiloval ministr a majitel panství Košátky, hrabě Kolowrat, ale bouřlivé události téhož roku, ač kámen již navezen, podnik překazily. Odtud pomístní název polí „Za silnicí“.
Škola v Hlavně Kostelním je dávného původu. Roku 1676 za požáru v obci vyhořela. Pak se připomíná škola až v r. 1771. Roku 1867 se stala dvoutřídní, r. 1882 trojtřídní, r. 1908 čtyřtřídní. Nová školní budova byla vystavěna r. 1898.
Raunem, čti Glauen (1052), villa Glawen (1189), in villa Glauen, in villa Galuuen (199), in Hlawen (1337), in ecclesiae Hlawen (1339, 1352 – c. 1405), de Hlasná (1426), in Hlawnech Magno alias v Wielikich Hlasných (1437), Hlaven větší (1454), na vsi welike hlawni, z hlasná, ves weliky hlaven, na vsi welikem hlawni (1494), w hlawnie welikym (1546), w hlawnie kostelnim (1547), z Hlasná kostelnijho, z Hlawen kostelnijho, z Hlasná (1549), Kostelni Hlawno (1654), Hlawno Kostelnj (1788).
Jazykovědci činí o významu jména následující výklad.Pro rozlišení od sousedních stejnojmenných vsí – Hlaven malý, resp. Hlavenec, Hlaven Ryndův, dnes Sudovo Hlavno – byla nazývána Větší nebo Veliký, a to ve vztahu k velikosti a nakonec Kostelní kvůli kostelu, který v ostatních stejnojmenných vsích nebyl. U Hlavence je návrší Kobylí hlava (206 m n. m.). Podle lesnatého vrcholu byla pojmenována nejstarší ze tří vsí, totiž Kostelní Hlvno, staročesky Glaven – Hlaven. Podle toho staročeské jméno Hlaven znamenalo dvůr u (Kobylí) Hlavy.
V kronice obce je vykládáno slovo Hlavno od „hlaveň“, což značí nedopalek polena, ze kterého se pálilo v milíři dřevěné uhlí. Je doloženo, že v těchto místech byly rozsáhlé lesy, ve kterých uhlíři uhlí pálili, a jsou o něm zprávy již z 11. století. Této domněnce však nenasvědčuje žádné dochované pomístné jméno.
Podle jiné pověsti mají jména tří sousedních vsí: Hlavenec, Kostelní Hlavno a Sudovo Hlavno společný základ po vladykovi Sudovi, který byl přepaden při návratu z lovu. V sousední vesnici Konětopy mu prý utopili koně, jeho kosti byly uloženy v Kostelním Hlavně, hlava odpočívá v Hlavenci a vesnice, v níž sídlil v malé tvrzi, nese jeho jméno - Sudovo Hlavno.
Chrám v obci zasvěcený sv. Petru v okovech se popové připomíná v r. 1339. Bylo to stavba gotická, přifařena byla všechna tři Hlavna. Po roku 1800 byl starobylý chrám zbořen, protože hrozil sesutím a vystaven chrám nynější, který byl 8. listopadu 1807 vysvěcen.
Uvedené zasvěcení hlavenského kostela je svou ojedinělostí zcela mimořádné. Zasvěcení vychází z hagiografie o sv. Petrovi. Sv. Petr, původním jménem Šimon, byl původem rybář z Betsaidy. Stal se následovníkem Ježíše a nakonec jedním z dvanácti apoštolů. Ježíš ho později nazval Petrem, přirovnal ke „skále“, na které bude stát vybudovaná církev – „Petr“ znamená „skála“.
V době, kdy král Herodes pronásledoval apoštoly a dal popravit sv. Jakuba Většího, byl zatčena a uvězněn i Petr. Když ve vězení spal, mezi dvěma vojáky, zjevil se mu anděl a vyvedl ho nikým nepozorován z vězení a ven z města. Umění toto téma vyobrazuje obvykle tak, že Petr je v cele spoután řetězy a dotekem ho probouzí anděl, zjevující se v zářivém světle. Vojáci v brnění spí. Tato událost je vykládána jako symbol osvobozené církve.
Dílo sochaře Emanuela Zentnera v Brandýse nad Labem. Stavební náklad 7000 Kč byl opatřen obecním zastupitelstvem a dary občanů za vedení starosty obce p. Josefa Jeřábka. Pomník byl odhalen 10. června 1923, slavnostní projev přednesl štábní kapitán legionář Otakar Vaněk z Prahy.
Ve středu 11.listopadu 2009 se konal v naší obci SLAVNOSTNÍ AKT KE DNI VÁLEČNÝCH VETERÁNŮ u Pomníku padlých spoluobčanů v 1. světové válce. (po provedené rekonstrukci pomníku dotované Ministerstvem obrany)