Dnes je - svátek má  

 Historie obce Kostelní Hlavno

 
        - Informace pro občany
        - Kalendář akcí
        - Úřední deska
        - Elektronická podatelna
        - Povinné informace
        - Samospráva obce
        - Územní plán obce
        - Stavební akce, Projekty
        - Historie a památky obce
        - Firmy v obci
        - Power jóga
        - Karate
        - Ranch Kostelní Hlavno









 

Místní pověsti
 
Pověsti o původu jména
V kronice obce je vykládáno slovo Hlavno od „hlaveň“, což značí nedopalek polena, ze kterého se pálilo v milíři dřevěné uhlí.
Je doloženo, že v těchto místech byly rozsáhlé lesy, ve kterých uhlíři uhlí pálili, a jsou o něm zprávy již z 11. století. Této domněnce však nenasvědčuje žádné dochované pomístné jméno.

Podle jiné pověsti mají jména tří sousedních vsí: Hlavenec, Kostelní Hlavno a Sudovo Hlavno společný základ po vladykovi Sudovi, který byl přepaden při návratu z lovu. V sousední vesnici Konětopy mu prý utopili koně, jeho kosti byly uloženy v Kostelním Hlavně, hlava odpočívá v Hlavenci a vesnice, v níž sídlil v malé tvrzi, nese jeho jméno - Sudovo Hlavno.
 

Místní pověsti

V písemnostech zemřelého p. učitele Václava Hyky z čp. 111 byla sbírka několika místních pověstí, jak je p. učitel zaznamenal podle vyprávění starých občanů. Aby nezapadly v zapomenutí, zaznamenala je pro zajímavost do kroniky paní Marie Nováková, učitelka, která vedla kroniku od roku 1945.


 Pověsti o Fekstovi
První: Po jedné válce byl prý majitelem statku čp. 9 cizí voják – důstojník. Byl úplný samotář, nevlídný, s nikým se nestýkal. Byl to cizák. I lidé se mu vyhýbali, stranili se ho. Když však v kterýsi jarní čas vůbec nevycházel z domu, vnikli lidé do stavení a nalezli ho mrtvého. Odnesli ho do umrlčí komory, která stávala na západní straně hřbitova, rozkládajícího se kolem kostela. Tam ho uložili, a poněvadž tehdy fary v Hlavně nebylo, musil čekati na příležitostné pohřbení. Ale dlouhý a dlouhý čas nikdo neumřel, a tak na mrtvého oficíra v umrlčí komoře zapomněli, až tam úplně vyschl na kostru, kostlivce. Když tu kostru potom v márnici našli, všichni hrůzou užasli. Každý se jí bál, a proto zůstala v koutě komory pohozená. Lidé se v noci hřbitovu vyhýbali. Báli se, aby je Fekst, jak se asi ten cizí oficír jmenoval, neuškrtil.

Druhá: Když leželi po Hlavnech a okolních vesnicích „kurasíři“ (kyrysníci), byl Hlavně Sudově v čp. 32 hostinec. Majitelem byl nějaký Borecký. A v této hospodě vyprávěli sousedé soldátům hrůzostrašné věci o Fekstovi v umrlčí komoře. Jeden kurasír se chlubil, že by se Feksta nebál a že by ho třeba teď v noci sem do hospody přivezl. Sousedé mu odporovali a uzavřeli s chlubivým kurasírem sázku o sud piva. A skutečně! Statný voják byl za chvíli zpět i s Fekstem. Posadil kostlivce k sudu piva, dal mu plecháč (máz) do ruky, by se z výhry také napil. Když byla sázka dopita, vsedl na kůň, Feksta posadil před sebe a vyjeli ze Sudova Hlavna. Ale dlouho se nevracel. Šli ho tedy hledati. Při měsíčku viděli, jak se v poli pase jeho kůň a naproti myslivně našli uškrceného kurasíra. Na hrdle prý měl temné skvrny. Věřili, že ho Fekst uškrtil. Vojáka pochovali na hřbitově a Feksta pohřbili pod kamenné schody u sínce kostela. Od těch dob Feksta nikdo neviděl. Křížek u Sudova Hlavna při silnici stojí na památku kurasíra.

 O bezhlavých mužích

Při hluboké – krchovské cestě, odbočující mezi Sudovým a Kostelním Hlavnem severovýchodně do stráně, byl hromadný hrob vojáků, v jedné válce padlých. Tam prý podle pověsti pobíhají večer malí, bezhlaví mužíci. Jednou večer vracel se čeledín sedláka Syrového s prázdným vozem z Kostelního do Sudova Hlavna. Když dojel ke krchovské cestě, začali se koně plašiti, zděšeně frkali a rázem se zastavili. Čeledín se obrátil, co se děje a tu s hrůzou vidí, že mu do vozu naskákalo plno bezhlavých mužíků. Vyděšen vypřáhl koně, vyskočil na podsedního a uháněl domů, kde vypravoval, co se mu stalo. Pro vůz jel až ráno. Po mužících však nebylo ani stopy.

 O bílé paní hlavnovské
Za Kostelním Hlavnem při silnici do Hlavence stojí dodnes kaplička. Je postavena na paměť vojínů, padlých ve válce (nejspíše třicetileté) a hromadně tam pohřbených. Hodně kostí se našlo v těch místech při kopání jámy pro mostní váhu cukrovaru. U té kapličky se prý zjevovala každého dne v noci bílá paní. Chodila po pohřebišti, jakoby někoho hledala. Zdržela se chvíli u kapličky a zmizela. Lid se toho místa bál a v noci se mu vyhýbal. Věřil, že je to žena vůdce, který tam našel hrob.

 O kobylí hlavě
Mezi choboty a obcí lítávala večer někde „Nad hajky“ kobylí hlava, pouhá koňská hlava bez krku. Byla černá a oči jí svítily jako dva žhavé uhlíky. Těmi sváděla noční chodce z cest a pěšin do polí a luk. Často je vodila až do rána noční temnotou. Jednou za krátkého podzimního dne vezl domkář Stránský z Chobot trakař dříví. Opozdil se a přepadla ho cestou tma. Když už dojížděl k zahradám (čp. 50), kde se vzala, tu se vzala kobylí hlava a sedla si rovnou na dříví na trakař. Stránský nechal trakař trakařem a utekl domů. Teprve ráno si šel pro dříví, ale kobylí hlavy tam už nebylo.

 O světýlkách
Mezi Dřísy a Sudovým Hlavnem se rozkládaly dříve rozsáhlé, bahnité a močálovité pastviny. Na nich se zejména v podzimních večerech proháněla světýlka nebo bludičky. Kdysi navečer šel Stránský ze Sudova Hlavna do Dřís ke svému švagru vypůjčiti si necky na zabíjení. Když se pozdě vracel domů, objevila se v pastvách náhle světýlka a počala kol něho v divokém reji tančiti. Stránskému se hrůzou zježily vlasy na hlavě a byl mokrý jako myš. Tanec bludiček byl divější a divější. V zoufalství padl chalupník na zemi a necky na sebe přiklopil. Ale světýlka tančila po neckách dál. Ráno uviděl na spodku necek vypálené stopy. Doma se mu všichni podivili. Hrůzou mu vlasy zběleli jako mléko.
 

 
 

Chrám sv. Petra v okovech

Chrám v obci zasvěcený sv. Petru v okovech se popové připomíná v r. 1339. Bylo to stavba gotická, přifařena byla všechna tři Hlavna. Po roku 1800 byl starobylý chrám zbořen, protože hrozil sesutím a vystaven chrám nynější, který byl 8. listopadu 1807 vysvěcen.
 
O zasvěcení kostela
sv. Petru v okovech

Uvedené zasvěcení hlavenského kostela je svou ojedinělostí zcela mimořádné. Zasvěcení vychází z hagiografie o sv. Petrovi. Sv. Petr, původním jménem Šimon, byl původem rybář z Betsaidy. Stal se následovníkem Ježíše a nakonec jedním z dvanácti apoštolů. Ježíš ho později nazval Petrem, přirovnal ke „skále“, na které bude stát vybudovaná církev – „Petr“ znamená „skála“. V době, kdy král Herodes pronásledoval apoštoly a dal popravit sv. Jakuba Většího, byl zatčena a uvězněn i Petr. Když ve vězení spal, mezi dvěma vojáky, zjevil se mu anděl a vyvedl ho nikým nepozorován z vězení a ven z města. Umění toto téma vyobrazuje obvykle tak, že Petr je v cele spoután řetězy a dotekem ho probouzí anděl, zjevující se v zářivém světle. Vojáci v brnění spí. Tato událost je vykládána jako symbol osvobozené církve.








 

 

©2006-2010 OBEC KOSTELNÍ HLAVNO, všechna práva vyhrazena